GORILA
ČR 2011, film Nejhodnějších medvídků a Pavla Sličného, 66 minut
svoboda - láska - zrada - trest - vykoupení
mládeži do osmnácti let nepřístupnoV titulní roli Johana Švarcová, dále hrají Nejhodnější medvídci, Vratislav Brabenec, Jan Císař, Andrej Krob, Zdeněk Srstka, Kamil Švejda a další. Scénář a režie: Pavel Sličný a Helmut Kuhl. Kostýmy: Šarko Mirko. Závěrečná píseň: Pavel Zajíček a DG 307.
V zahrádkářské kolonii v Libni, přesněji v tamější restauraci ,,U Buddyho" jsme prostřednictvím vyprávění hostinského Patrika Davida vtaženi do úchvatně napínavého příběhu jedné ženy, tří mužů a jednoho psa, jejichž imperativem byla a je svoboda. Už nehledají vlast pro sebe a své myšlenky, naopak, v postideovém prozření v svých hrudích objevují ta stará, ještě předcivilizačně čistá srdce primátů. Nechávají se vést jejich pulsem, tlukotem tamtamů, zapomenutým lidoopím citem, vydávají se na cestu nástrah a možné spásy. Ve filmu GORILA předkládá režisér Pavel: Sličný nesmlouvavou, antiiluzivní studii světa, konkrétní film, další bludičku - ledoborec avantgardy dle Ejznštejna a Nejhodnějších medvídků. Vypjatě detektivní zápletka tu je jazykově lyrizována nižší sociolektickou složkou, v míře, která překonává všechny myslitelné dimeneze. Film je plenérovou variací inscenace Nejhodnějších medvídků ,,HARILA.`` Text hry byl mnohonásobně oceněn, obdržel například cenu Divadelních novin za rok 2007.
Narozen v roce 1966 v srdci Duryňského lesa, v Suhlu Evě Novákové z Prahy a Andreasi Bandovi, přímému potomkovi sládka broumovského pivovaru. Poté, co se jeho otec náhodou jako voják vojsk NDR smtelně zranil při okupaci Československa se v roce 1970 zbytek rodiny přestěhoval do Hradce Králové. Kuhl vystudoval teoretickou fysiku na fakultě jaderné a fysikálně inženýrské ČVUT v Praze u Prof. Čestmíra Burdíka (diplomová práce ,,O nekomutativním diferenciálním počtu a kvantové grupě GL_J(2)"). Získal doktorát na CERGE University Karlovy (disertace O síle v rozhodování). Habilitoval se na Universitě Alberta Ludwiga v bádenském Freiburgu. V současnosti pracuje jako zástupce ředitele oddělení pro Ekonomii promyšlených vztahů na Ústavu Maxe Plancka v Jeně. Zabývá se teorií kooperativních a evolučních her a experimentální ekonomií.
Jeho dosavadní dílo sestává z osmi divadelních her pro dospělé a čtyř loutkových her pro děti (ty podepisuje na památku svého otce Šimon Olivětín). Jeho žena Ráchel je spoluatorkou scénáře filmu ,,Ještě žiju s plácačkou, věšákem a čepicí". Je zakládajícím členem Nejhodnějších medvídků a členem Game Theory Society. Ve volném čase vystupuje se skupinou Pekelní satani jako její frontman. Právě na společném koncertě Satanů s bydžovskou punkovou kapelou N.V.Ú v basilejském klubu Hirscheneck se poprvé setkal s Elsou, Karl-Heinzem, Rudim a Giovanne a vyslechl jejich plán unést gorilu Kisoro z basilejské ZOO. Akci, jíž se aktivně účasnil přestrojen za Kisoro zaznamenal jako svou zatím předposlední hru.Helmuta Kuhla, autora hry Harila se ptá Miroslav Bludný, postava hry Samuela Königsgrätze ,,Ich lebe noch mit Mütze, Kelle und Kleiderständer''.
MB: Nejdřív sem se Tě chtěl zeptat na něco všeobecnýho, aby lidi věděli vo co de.
HK: Jméno Helmut Kuhl sem si vybral proto, že má stejný iniciály jako Hradec Králové.
MB: A Hradec je město stejně jako Brno. Proto Brno?
HK: Jak Brno?
MB: Že sis vybral Brno jako objekt svý lásky.
HK: A to sem si měl vybrat Pardubice?
MB: Seš nechutnej.
HK: Jako prase?
MB: Řekněme. Čili po tom obecným úvodu, bychom mohli přejít k tématu.
HK: Všechno je pravda. Všechno se stalo. Kisoro je opravdu gorila v zologický zahradě v Basileji. Viděl sem ji se synkem a měla smutné oči. Zamiloval jsem se do ní. Pozval jsem ji do Prahy a doufal jsem, že přijede.
MB: Pohořelický ovšem ve svý bakalářský práci tvrdí, že Kisoro je samec.
HK: Gorila je rodu ženského.
MB: I kočka může bejt kocour.
HK: Debile.
MB: Čuráku.
HK: Čili k první iniciaci. V dubnu 2003 vyšla výzva českýho Gender Studies o.p.s. k přihlášení projektů pro připravovanou výstavu "Tento měsíc menstruuji." Nabídka témat mi přišla veselá, třeba "Cykličnost s vazbou na ženské tělo," to mi přišlo mile exaktní.
MB: Vzpomínám, že na to reagoval v Lidovkách v posledním slově Viewegh, ve smyslu, že jedna menstruuje a jeden zase plešatí a v tom sme si ňák všichni rovni.
HK: Jo, to byla úvaha břitká jak knedlo-vepřo-zelo, mám-li zůstat v tomdle metasvětě alegorií.
MB: Dobře, ale co bys čekal?
HK: No jo, tak jsem naivní... V každym případě sem dostal chuť se do toho pustit sám. Jen mi na tý celý výzvě přišlo pitomý, jak je zoufale antropocentrická. Jasně, že je lepší, že de vo ženský než vo ty maskulinní pablby, ale stejně. To snad primátky nemenstruujou? A další živočišky?
MB: Takže gorila.
HK: Jo. Zdálo se mi, že bych se jako ekofeminista měl s gorilou menstruující v kleci solidarizovat. Přišlo mi to najednou naprosto přirozený a důležitý. Copak gorily a orangutani stejně jako lidi nepijou menstruační krev? Copak stejně nevychutnávaj ejakulát? Todle vyvyšování se lidskýho rodu je něco, co nás jednou přivede do zániku.
MB: Co bys ale Ty, jako homofobní antroponegativista, moh jedině přivítat.
HK: Vidíš zrovna na tomhle Tvým výroku lze lehce demonstrovat nedostatečnost, řekl bych až mělkost, Tvý metaperspektivy. Samozřejmě, lidstvo je per se slepá vývojová větev, to ale neznamená, že má právo se vyhubit vlastním přičiněním. Takový rozhodnutí přísluší pouze a jenom evolučnímu výběru matky přírody.
MB: Takže myslíš, že cestou je jedině skeptickej misantropismus?
HK: Já stále ještě věřím v samosprávnej matriarchát, kterej by se ale neomezoval pouze na ženy, ale byl otevřenej všem kooperativním samicím.
MB: Jak by sis to představoval organisačně?
HK: Hlavně se nesnažit o žádný experimenty! V komunikaci se držet osvědčený telepatie a důsledně se otevřít přírodním drogám. A samozřejmě ničím neohraničený sex napříč živočišnou říší.
MB: Rostlinnou říši bys teda zatím vynechal?
HK: Co máš konkrétně na mysli?
MB: Tuřín.
HK: Hromady tuřínu?
MB: Tak.
HK: Mrdat tuřín?
MB: Proč ne?
HK: Máš ho s sebou?
MB: Tady?
HK: Proč ne? Tuřín mezi nás a každej z jedný strany?
MB: Přímo tu, v restauraci ,,U Buddyho``? V zahrádkářský kolonii?
HK: A co? Vadí ti sova?
MB: Mně ptáci nevaděj.
HK: Tak vidíš.
MB: Přestaň žvanit, vole.
PS: Jméno Miroslav Bludný jsem si vybral proto, že má stejný iniciály jako Mladá Boleslav.
Na jedné z akcí Nejhodnějších medvídků, krátce po jedné z testovacích projekcí nového undergroundového filmu GORILA, došlo k nahodilému setkání dvou světů – z něhož vzniknul tento rozhovor. Komerční režisér romantických českých komedií současnosti v něm vyzpovídal režiséra nekomerčních audiovizuálních záznamů budoucnosti. Pavel Göbl zpovídal Pavla Sličného.
Pavel: Zhlédl jsem právě tvůj nový snímek Gorila, a nedá mi to – je to umění? Cítíš se být umělcem? (Já ano, dodává skromně.)
Pavel: Fuj. Nikdy. Slovo umělec mi připomíná časopis stejného jména. A ten předstírá avantgardu opakováním už více 40 tel starých alternativních klišé.
Pavel: Jakých, například?
Pavel: Třeba zmršeného obrazu ala VHS.
Pavel: VHS před 40ti lety nebyly.
Pavel: Neotravuj!
Pavel: Dobrá. Dejme tomu, že vím, jak to myslíš. Zkrátka – každá dorůstající generace chce revoltovat, ale ono je to někdy sakra těžké, když jim revoltu vyzobaly generace tatínků a dědečků, žejo.
Pavel: A maminek a babiček. Abychom byli korektní, genderově.
Pavel: Neotravuj.
Pavel: Jasně. Jenže – co pak mají ti nebožákové, který by byli rádi alternativní dělat…
Pavel: Nahodí pózu a image, ne?
Pavel: Aha? A tím jako myslíš i mne?
Pavel: Ovšem.
Pavel: Tak to prr!
Pavel: Dáme si přes držku?
Pavel: Pozvem se na panáka?
Pavel: A neměli jsme tady udělat rozhovor o současném komerčním a alternativním umění?
Pavel: Neotravuj.
Pavel: Takže přes držku?
Pavel: Takže panáka.
Pavel: Tak jo.
Děkujem za rozhovor.
